Dny se před námi schovávají a s pobízející rukou nás vítají noci. Koruny stromů ve městě červenají a vytváří dojem města v plamenech. Vidíme ženy oblečené v kožešinách, jejichž krása, která je nyní schovaná světu, vzbuzuje pocit nechtěného odcizení a vyvolává touhu nalezení ukrytého tajemství. V ulicích Montmartre, které žijí vášní, hudbou a poezií. Tančí jimi vítr, který s sebou nese příslib lepších časů. Vášeň se jimi prochází ruku v ruce s nostalgií s doprovodem chansonu a mizící vůní sladkého parfému. Vůně žádaná, však stále nenalezena. Vůně, která sídlí v temných koutcích dekadentních kabaretů. Vůně, která patří neodolatelným tvorům podsvětí. Znovu nalézáme svět a vzpomínku dlouho nedotčenou, ale ne zapomenutou. Vidíme ženy, každá nese svou individuální neviděnou krásu. Už se nadále neskrývají v kožešinách, ale otevřeně kvetou v šatech z peří, krajek a drahokamů. Jejich sladkost je opojná a každá má moc vyvolat jinou vzpomínku a jiné emoce. Jedna nese vůni divoké růže, jiné zas patří vůně kvetoucí louky a z blízkosti jedné cítíme jehličí pokryté měsíční září. Každá je jiná, každá skrývá svůj příběh, každá má své vlastní tajemství. Tajemství které toužíme odhalit, ale nesmíme. Nebo ano?